Historie Kadova

Návrat do Mystérien

Dopis č.1

              Ahoj všichni. Jak jsem již sliboval, postupně Vám budu vyprávět příběh, který se bude odehrávat na dalším táboře. Budu Vám psát dopisy a v nich pomalinku představovat vše, co se bude dít…
…náš příběh se odehrává v dosti tajemném čase. Nemohu přesně říct, zda se nacházíme v době dávno minulé či třeba budoucí. Je to trošku zvláštní svět. Neexistuje zde čas, který určuje minulost, přítomnost či budoucnost. Ptáte se, jak se tedy určuje čas? Abych řekl pravdu, každý živý tvor ho tady vnímá trošku jinak a přeci stejně. Čas není ale důležitý. Tedy, není důležité, jestli je přesně čtvrt na devět nebo čtvrt a pět minut. Důležité je to, co se děje právě teď a co nás teprve čeká. Abychom se mohli vrhnout do našeho příběhu, musím Vás seznámit s tím, kde jsme, co nás čeká a nemine…
Stojíme uprostřed lesní cesty. Kupodivu je kolem nás velký les. :-) Stromy jsou zde silné a vysoké. Mají obrovské koruny, ve kterých se nachází život. Ačkoliv koruny stromů jsou mohutné, propouští dostatek světla, aby les byl prozářen. Nemohu Vám říct, proč a z jakého důvodu se ocitáme právě na tomto místě. To vysvětlím později, až bude ten pravý čas… Ale dál v představování místa, kde jsme. V lese nejsou jen vysoké stromy, ale také spousta kapradí a mechu. A spousta krásných květin, které se u nás nenachází. Některé květiny mají velké květy a připomínají složitý hlavolam a jiné jsou zase úplně maličkaté, mají malé zelené lístky a květy úplně jednoduché. Přesto nádherné, jako by je malovala sama láska. Les je voňavý a barevný. Ale přesto tenhle les je ještě něčím zvláštní. Stromy kolem nás, jako by na nás promlouvaly. Ale my jim nerozumíme. Snažíme se, ale nějak nám to nejde. Je to zvláštní, ale nádherný pocit. Další pozoruhodná věc je ta, že stále slyšíme život, ale zatím jsme neviděli ani jednoho živého tvora. Jako kdyby nás stále celý les pozoroval, ale my nikoho neviděli. Zvláštní, ale vůbec se nebojíme. Naopak, je to kouzelné. Až v dálce, stojí tam nějaká postava. Máme jít dál? Nebo ona přijde sama? Zkoušíme udělat první krok. I neznámá postava udělá jeden krok. Ale dál se nepohne. Tak uděláme další krok i my. I postava v dálce udělá opět pouze jeden jediný krok. Tak děláme další, další a všechno se to opakuje. Holt, pokud chceme, aby nám štěstí přicházelo vstříc, musíme udělat to samé i my. Tak vycházíme vstříc dalšímu příběhu. Cesta mezi námi a naší „neznámou“ se pomalinku krátí. Teď již dokážeme rozpoznat kdo je naše „neznámá“…
TOPlist