VÍTE, ŽE I KONTINENTY PUTUJÍ? 

Řekněme si napřed něco o tektonických (též litosférických) deskách (viz obr. 1). Na tomto pojmu pak vybudujeme představu o stěhování kontinentů.

Tektonické desky (oceánské a kontinentální) jsou mohutné pláty zemské kůry na zemském povrchu, tvořené neroztavenými pevnými horninami.

Tvar mají nepravidelný. Hranice mezi nimi, tzv. desková rozhraní, se zpravidla nachází pod hladinou oceánů a okolí těchto hranic je typické výskytem zemětřesení a sopečné činnosti.

Tyto desky vznikly v raném období vývoje Země, pravděpodobně už před 3,9 mld. let. Od té doby putují v různých směrech po povrchu planety, a to rychlostí zhruba 0 – 100 mm/rok. Srážejí se, rozlamují a opět spojují.

Pozoruhodné je, že na Středoatlantském hřbetě, který odděluje Euroasijskou a Severoamerickou desku (v severním Atlantiku) a desku Africkou a Jihoamerickou (v Atlantiku jižním), se tektonické desky pohybují rychlostí obvykle 10 – 40 mm/rok, což je přibližně rychlost růstu lidských nehtů, zatímco deska Nazca v jižní Americe se pohybuje rychlostí 160 mm/rok, tj. přibližně rychlostí růstu lidských vlasů.

 

A např. na Islandu, v tektonické puklině Almannagjá (viz obr. 2), si můžete takříkajíc jednou nohou stoupnout do Evropy a druhou do Ameriky. Zde totiž je hranice tektonických desek viditelná i na pevnině.

Zemská kůra, tvořená tektonickými deskami, se rozděluje na oceánskou a kontinentální. Oceánská kůra, tvořená hlavně křemíkem a hořčíkem, se většinou nachází pod hladinou moří a oceánů. Zabírá 70 % zemského povrchu. Dosahuje průměrné tloušťky 5 – 10 km a její hustota je větší než hustota kůry kontinentální.

Kontinentální kůra, tvořená převážně křemíkem a hliníkem, je vyvinutá pod pevninami, zabírá zbylých 30 % povrchu Země. Nabývá průměrné tloušťky 35 km. Průměrná nadmořská výška činí 870 m, ale tato hodnota se mění, a to na jedné straně vlivem zarovnávání terénu, na straně druhé vlivem horotvorných srážek tektonických desek.

Na tektonických deskách leží oceánské pánve a kontinenty a společně se pohybují.

Definice kontinentů je poněkud nejednoznačná. Je to území o velké rozloze, neponořená pevnina s geologicky význačnými hranicemi (moře, hory apod.). Zpravidla se mluví o 5 – 7 kontinentech.

(Kontinenty bývají ztotožňovány se světadíly, ale např. v Čechách se světadílem myslí oblast se samostatným zeměpisným a dějepisným vývojem.)

Rozlišme 6 kontinentů: Evropu, Asii, Afriku, Ameriku, Austrálii a Antarktidu. (Arktidu neuvádíme, protože to není kontinent, ale zamrzlá hladina Severního ledového oceánu.)

Jak tyto kontinenty vypadají dnes, o tom máme jakousi představu, ale dříve vše vypadalo velmi odlišně. Země prošla mnoha podobami.

Kontinenty byly v dávných dobách seskupeny úplně jinak než dnes. A když se podíváte na obrysy kontinentů nebo na rozmístění živočišných či rostlinných druhů, sami můžete částečně odhadnout, co dřív bylo spojeno.

Ovšem i tyto „shluky“ kontinentů se přetvářely. Na Zemi se v průběhu dějin vystřídalo několik tzv. superkontinentů.

V období před 1100 – 750 mil. let to byl superkontinent zvaný Rodinie. Po něm, před 600 – 550 mil. let, se kontinenty uspořádaly do útvaru zvaného Pannotia, v době před 550 – 200 mil. let tvořily Pangeu (viz obr. 3), na východě lemovanou mořem zvaným Tethys. Vápencové usazeniny, které vznikly v tomto moři, byly vyzdviženy při himalájském vrásnění před 30 – 40 mil. let a dnes je můžeme najít třeba na úbočích Mount Everestu. I na Pangeu máme několik nápadných památek dodnes. Jsou jimi např. pohoří Ural a Atlas.
Pangea se pak rozdělila na jižnější Gondwanu a severnější Laurasii (viz obr. 4). Mezi těmito novými útvary, v jejich západní části, vznikl Atlantický oceán. A od té doby začala Země pomalu nabývat podoby, kterou známe dnes, a která se přitom každým okamžikem mění.

TOPlist